Povinné přimíchávání biosložky, která se do nafty v Česku přidává od září 2007 a do benzinu od začátku loňského roku, hodnotí provozovatelé čerpacích stanic jako bezproblémové.

Povinné přimíchávání biosložky, která se do nafty v Česku přidává od září 2007 a do benzinu od začátku loňského roku, hodnotí provozovatelé čerpacích stanic jako bezproblémové. Podle České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) by ale Česko mohlo mít potíže při budoucím povinném zvyšování podílu biosložek v pohonných hmotách. Vyplývá to z ankety ČTK. Evropská unie počítá do roku 2020 s nahrazením 10 % fosilních paliv pro dopravu biopalivy.

Do motorové nafty jsou přimíchávány methylestery mastných kyselin, v Česku hlavně z řepkového oleje. Jejich 2% podíl byl letos navýšen na 4,5 %. Do automobilových benzinů se ze zákona přidává bioetanol, původní 2% podíl letos stoupl na 3,5 %.

„Z pohledu veřejnosti se zavedením biokomponent do motorových paliv prakticky nic nezměnilo,“ řekl ČTK generální sekretář České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Miloš Podražil. Motorová paliva s nízkým obsahem biosložky nejsou daňově zvýhodněna a prodejci je na stojanech zvlášť neoznačují. Obsah biosložky podle odborníků mírně mění celkové vlastnosti paliva, proto se nedoporučuje jeho dlouhodobé skladování, například při odstranění vozidla. „Motorová nafta s přídavkem biosložky není rovněž vhodná pro použití v diesel agregátech používaných jako náhradní zdroj při výpadcích elektřiny,“ řekla ČTK mluvčí společnosti Benzina Blanka Růžičková.

Vmíchávání biosložek podle pozorovatelů vedlo k mírnému zdražení pohonných hmot. „Cena biosložek, zejména methylesteru řepkového oleje (MEŘO), je vyšší, což zdražilo litr paliva o desítky haléřů. Vzhledem k nižší výhřevnosti směsí lze také očekávat mírně vyšší spotřebu vozidel,“ upřesnil Podražil.

Podle Podražila Česká republika nesplní orientační cíl nahradit do konce příštího roku 5,75 % fosilních paliv biopalivy. Samotné povinné přimíchávání podle něj nemůže být dostačující. „Splnění cíle vyžaduje větší uplatnění vysokoprocentních směsí,“ uvedl.

O vysokoprocentní biopaliva je v současné době velmi malý zájem. Společnost Benzina nabízí vysokoprocentní bionaftu s 30% obsahem MEŘO pouze na 26 čerpacích stanicích. Směsnou motorovou naftu nabízí také síť čerpacích stanic Čepro, zájem o ni je však podle mluvčí Lenky Svobodové malý. „Jsme schopni dodávat palivo ethanol E85 a bionaftu B100, zájem o tyto výrobky zatím není vůbec,“ dodala. Společnost MVV nenabízí v Česku žádná vysokoprocentní biopaliva. Situaci na trhu má podle Podražila změnit až novela zákona o spotřebních daních, která daňově zvýhodní biopaliva. Tu v červenci schválil Senát, mohla by tak začít platit do konce roku.

Problémem při přechodu na vysokoprocentní biopaliva však podle Podražila bude zastaralost českých vozidel. „Vysokokoncentrované směsi typu E85 vyžadují úpravu konstrukce vozidla a motoru. V ČR bude tato obnova asi pomalá s ohledem na vyšší ceny těchto vozidel,“ řekl.

Mluvčí společnosti MVV Miroslava Remenárová se také staví skepticky k dosažení cíle nahrazení deseti procent fosilních paliv biopalivy. „Všechna v současnosti vyráběná biopaliva jsou tzv. biopaliva první generace. Budoucnost se ale vidí v biopalivech druhé generace, které na rozdíl od současných nebudou surovinově konkurovat potravinám a budou vyráběny z odpadních materiálů, jako jsou sláma, celulóza, dřevo nebo tuky,“ upřesnila. Američtí vědci tak například našli způsob jak vyrobit naftu z drůbežích odřezků, které obsahují asi dvanáct procent tuku.

Státní podpora biopaliv láká zemědělské koncerny k jejich výrobě. Akciová společnost Preol, která je součástí Agrofert Holdingu, v červnu otevřela nový závod na výrobu MEŘO v areálu Lovochemie v Lovosicích. Preol plánuje uvést na trh bionaftu s 30% obsahem MEŘO pod značkou Ekodiesel. Firma se chce se soustředit na zemědělský sektor a distribuovat palivo u čerpacích stanic Agrofertu. Tuzemští výrobci bionafty však musí podle mluvčí společnosti STZ (Setuza) Marie Logrové počítat se silnou konkurencí dovážených biopaliv. „Zejména v Německu enormně vzrostly kapacity na výrobu bionafty s možností levnějších alternativních zdrojů surovin jako je fritovací olej,“ uvedla.

Výroba bionafty se v Evropě začala rozvíjet v polovině 90. let. Největšími výrobci a spotřebiteli jsou Německo, Francie a Itálie. V České republice byla uvedena do provozu první výrobní jednotka v roce 1991 v Chemofarmě v Ústí nad Labem. Mezi největší tuzemské výrobce patří STZ a Preol, oba závody mají shodnou výrobní kapacitu 100 000 t MEŘO ročně. Závod Agropodniku Jihlava disponuje kapacitou 68 000 t. Závod Primagra v Milíně, který patří koncernu Agropol, může ročně vyrobit 35 000 t.


15. 7. 2009

Lenka Hubáčková
Zdroj: biom.cz