Němečtí řidiči se ve velkém bouří proti benzinu s označením E10. To je směs normálního benzínu, do kterého se přidává deset procent bioetanolu. Je ale na světě země, kde se nikdo proti biologické složce v pohonných hmotách nebouří. Naopak, už řadu let tam řidiči u pump běžně tankují stoprocentní biopalivo.

Jedeme po Riu de Janeiru a taxikář Marcos mi říká, že právě jedeme na šťávu z třtiny – tedy na čistý etanol. Je levnější. Spotřeba je sice větší než u klasického benzinu, ale to mu nevadí. Jeho auto má motor s označením flex – může tedy jet na benzin i na stoprocentní etanol. Čistý benzín už se tu ovšem neprodává – v tom, co teče z tankovací pistole označené slovem benzin, je povinně pětinový až čtvrtinový podíl bioetanolu.
„Vlastně jsem ani nikdy nezkusil natočit plnou nádrž benzínu a celou ji vyjet, pak udělat to samé s biolihem a spočítat si, co vyjde na kilometr levněji, říká mi Marcos. Jiní brazilští řidiči to vyzkoušeli a většinou u nich zvítězil etanol. Výkyvy v cenách jsou, ale výrobci se snaží držet s ropou krok.

Brazílie je průkopníkem alternativní rostlinné pohonné hmoty

„Devadesát procent nových osobních aut prodaných v Brazílii má flex motor. Celkem to je 40 procent všech osobních aut, co v zemi jezdí. Do roku 2020 by to mělo být dvakrát tolik,“ říká Eduardo Leao de Sousa, výkonný ředitel brazilského Svazu třtinového průmyslu.
Hájí tedy jednoznačně používání bioetanolu. O problémech, které jsou s ním v Evropě, ovšem ví. Na rozdíl od Jižní Ameriky se biopalivo v Evropě vyrábí z obilí, řepy nebo sóji, a podle analýz proto zatěžuje životní prostředí daleko víc, dokonce i víc než ropa. Benzin E10 je tak dražší, některá evropská auta ho vůbec nemohou tankovat – a proto ho třeba v Německu bojkotují. Brazílie má výhodu. S bioetanolem má daleko větší zkušenost.
„V 70. a 80. letech spustila program rozvoje bioetanolu vláda. Reagovala tak na ropný šok, který značně zdražil benzin a naftu. Tehdy se regulovaly ceny a začaly se vyrábět vhodné motory. V 90. letech se ropa zase zlevnila, vláda podporu ukončila a výroba i spotřeba bioetanolu klesla. Od roku 2003 se ale začal zase prosazovat – hlavně díky nástupu technologie flex.“
Prvním autem s motorem flex byl tehdy paradoxně Volkswagen – brazilský model Gol.
Bioetanol se v Brazílii v posledních letech prosadil díky spolupráci lihovarníků a autoprůmyslníků. Ti první stlačili náklady na výrobu paliva, ti druzí vyvinuli motory, které si s ním bez problému poradí – aspoň v Brazílii, kde nemají problém s nízkými teplotami.
Přesto ale bioetanol z Brazílie dováží a ve velkém míchá do benzínu severské Švédsko. Eduardo Sousa si proto představuje, že by jednou mohl být biolíh stejnou světovou komoditou jako ropa. Mohl by tak pomoci rozvojovým státům třeba v Africe, které mají vhodné podmínky pro pěstování cukrové třtiny, a tedy pro jeho výrobu.
„Nerozumíme tomu, proč se zcela bez jakýchkoliv cel a bariér globálně obchoduje s ropou, tedy palivem, které jednou dojde, způsobuje takové znečištění a konflikty v celém světě. Zatímco biolíh, čistý a obnovitelný zdroj energie, na kterém může zbohatnout víc než stovka zemí, se potýká s tak velkými překážkami,“ uzavírá opět Eduardo Leao de Sousa.
Někomu to možná přijde jako zelená či rudá utopie. Brazilští zemědělci, lihovarníci ale i politici si právě tak malují budoucnost.

13. 4. 2011

Autor: David Koubek
Zdroj: biom.cz