Dobrovický cukrovar a spolu se značkou TTD letos slaví 190 let od svého vzniku. Kde vidíte klíčové milníky a faktory jejich dlouhověkosti?
V období před oběma válkami to určitě byla dobrá zainvestovanost, která cukrovaru pomohla přežít krušné válečné roky. Co ale nedokázaly války, to se málem povedlo komunistickému režimu, který nechal cukrovar trestuhodně zchátrat a zastarat. Klíčovým okamžikem proto bylo, že se nám podařilo Dobrovici vyčlenit na samostatnou akciovou společnost ze Státního podniku Kolínské cukrovary, čímž se ji podařilo vytáhnout z průměru ostatních cukrovarů. Pak přišla privatizace, která přinesla do Dobrovice nejen zahraniční kapitál, ale v osobě Philippa Duvala a jeho kolegů také znalosti, důvěru a porozumění. Vstup francouzského a německého kapitálu byl pro TTD naprosto zásadní – především po roce 1990 během liberalizace trhu s cukrem v ČR a při následné restrukturalizaci českého cukrovarnictví jsme dokázali díky silným akcionářům využít příležitosti a značně zvětšit a rozvinout naši společnost. Myslím, že to je obecně jeden z velkých faktorů úspěchu TTD – že jsme dokázali využít nabízených příležitostí, ať už to byla výše zmíněná privatizace, ale také následný vývoj na trhu, a to i po vstupu do EU  zavedení či naopak zrušení kvót. Vždy jsme se snažili v dané situaci hledat to pozitivní a posunout TTD na novou úroveň, ať už to bylo koncentrací zpracovatelské kapacity, výzkumem v oblasti cukrovky nebo rozšířením výrobního portfolia.

Stál jste v čele společnosti přes třicet let. Nyní v jejím vedení končíte a předáváte žezlo Martinu Kolářovi. Zrálo ve Vás rozhodnutí skončit dlouho?
V cukrovaru pracovali oba moji rodiče, já se v cukrovaru narodil. Na střední i vysoké škole jsem studoval cukrovarnictví, respektive technologii sacharidů. Pro TTD jsem pracoval 32 let, tedy přesně polovinu svého života. Ještě předtím jsem byl sedm let v Litoli, kde jsem se naučil znát cukrovar do nejmenšího detialu. Neznám nic jiného než cukrovarnictví a cukrovarnictví miluji. Ale myslím si, že člověk musí umět skončit, musí umět uznat, že je čas odejít a přenechat práci lidem, o kterých si myslí, že to budou dělat stejně dobře jako on. Opouštím i všechny své funkce ve spolcích, ale považuji za důležitou věc, že tam můžeme kooptovat mého nástupce. Martin Kolář má podle mě všechny předpoklady vést Tereos TTD a budovat z ní dál úspěšnou společnost. Takže jsem 30. června naposledy zavřel s klidným svědomím ve své kanceláři na dobrovickém zámku dveře a uzavřel tak jednu etapu svého života.

S jakým pocitem Tereos TTD opouštíte?
S pocitem obrovského zadostiučinění. Když jsem na začátku 90. let přijel s myšlenkou privatizace dobrovického cukrovaru k tehdejšímu ministrovi, málem se mi vysmál. Prý tu jsou jiné cukrovary, které mají budoucnost, například Kopidlno, Plaňany. Já ale měl obrovskou touhu dobrovický cukrovar pozvednout a něco z něj vybudovat. Když se ohlédnu za uplynulými 32 lety, myslím, že můžu ve vší skromnosti prohlásit, že nám to s mými kolegy podařilo.

Co vás čeká v další životní etapě a s jakými očekáváními do ní vstupujete?
Zůstávám činným v komunální politice jako radní města Dobrovice a také předsedou FK Dobrovice. Těším se na výlety na kolech, na motorce, na práci na zahrádce a také na vnoučata. Možná, že přijde i něco dalšího… Mým největším přáním je, abychom já i moje rodina byli zdraví a abychom se po letech tvrdé práce mohli věnovat dalším činnostem v našem životě.

Co přejete společnosti Tereos TTD i celému českému cukrovarnictví?
Mým velkým přáním je, aby se společnost Tereos TTD stále rozvíjela a byla nadále úspěšná, aby s ní byli spokojeni zákazníci, zaměstnanci, zemědělci i akcionáři. Českému cukrovarnictví pak přeji, aby si zachovalo vysokou úroveň, která obstojí i v náročném mezinárodním srovnání. A všem pěstitelům, cukrovarníkům i lihovarníkům přeji sladký život.