Vývoj struktury a počtu pěstitelů řepy na území dnešní ČR The development of the structure and number of sugar beet growers in the area
of the contemporary Czech Republic
The structure of sugar beet grower community, the absolute numbers of the growers, and the average area per grower have
undergone an almost tumultuous development in places since the independent Czechoslovakia was established. The development
wasn‘t natural, but was largely formed not only by the collectivization of agriculture after the year 1948, but also by
the return to private soil management after the year 1989. Therefore it is nearly impossible to compare it to the old member
states of EU. It is also problematic to evaluate the development of the structure and areas in the Czech Republic itself,
because the violent changes in the 1950s were not fully compensated for after the year 1989. Firstly, the Czech Republic
lost in the recent decades the privileged position of an excellent sugar exporter, which seriously reduced the total area
used for sugar beet, and secondly, the structure of the growers did not rerurn to the original state – a high number
of large economic units remained, and with them also a higher average area dedicated to sugar beet. It is a minor, but
a sure economic advantage before other countries, in which the average area per grower doesn‘t even reach ten hectars.
However, this advantage is not everlasting, because the countries with small average sugar beet areas are also heading
towards the standards of states such as the Czech Republic, however without voilent political and economic changes.
Struktura pěstitelské základny cukrové řepy, absolutní počty pěstitelů a průměrná plocha na jednoho z nich prošly
od vzniku samostatného československého státu místy až bouřlivým vývojem. Nevyvíjely se přirozeným způsobem, ale zcela
zásadně na základě vlivu kolektivizace zemědělství po roce 1948 a opětovným návratem k soukromému hospodaření po roce 1989.
Proto srovnání se starými členskými státy EU je téměř nemožné. Stejně tak je problematické hodnotit komplexně vývoj struktury
a ploch v samotné ČR, protože násilné změny v padesátých letech nebyly plně kompenzovány po roce 1989. Jednak Česká republika
v posledních desetiletích přišla o výsadní postavení špičkového vývozce cukru, čímž výrazně klesla celková plocha řepy,
a jednak se struktura pěstitelů nevrátila do původního stavu – zůstalo velké množství větších
a velkých ekonomických celků
a s nimi i větší průměrná plocha řepy. Je to menší, ale jistá ekonomická výhoda před státy, jejichž průměrná plocha řepy
nedosahuje ani deseti hektarů na pěstitele. Nicméně tato výhoda není trvalého charakteru, protože státy s malým průměrem
plochy řepy také směřují k úrovni států jako například Česká republika, avšak bez nenásilných politicko-ekonomických změn.