JURSÍK Miroslav, SOUKUP Josef, HOLEC Josef, ANDR Jiří
(Česká zemědělská univerzita v Praze)
Mechanizmy účinku herbicidů a projevy jejich působení na rostliny: Inhibitory acetolaktát syntázy (ALS inhibitory) Herbicide mode of actions and symptoms of plant injury by herbicides: Inhibitors of acetolactate synthase
(ALS inhibitors)
Acetolactate synthase (ALS) is a key enzyme of essential aminoacids valine, leucine, and isoleucine biosynthesis. The most important
ALS inhibitors are sulfonylureas that are now the most frequent group of herbicides as for the number of active ingrediences registered.
The largest areas of their use are in weed management in cereals, but also in maize stands, some of them can be used also in potatoes,
sugar beet, and in stands of many vegetable species. In sugar beet, triflusulfuron can be used only. Triflusulfuron show relatively
high selectivity to the beet and is effective in controlling broad weed spectrum, including hard-to-control species like Aethusa cynapium,
Abutilon theophrasti, Mercurialis annua, etc. Other groups of ALS inhibitors are imidazolinones, triazolopirimidines and
prosulfonylaminocarbonyls-triazolinones. In plant, ALS inhibitors are well transported via both xylem and phloem to the target site
(apical growing point), but triflusulfuron has got only limited translocation via vascular bundles. Even if the inhibition of growth
(cell division blocking) take place immediately after application, visual symptoms of plant injury can be found after several days
for the first time. At the beginning, there is slowing till blocking of growth, followed by yellowing of (especially young) leafs.
Anthocyanin coloration of grassy weeds is also typical. Consequently, the apical growing point becomes dry. Many ALS inhibitors
can persist in soil for a long time posing threat for succeeding crop.
Key words: herbicide mode of action, herbicide site of action, ALS inhibitors, sugar beet, phytotoxicity.
Acetolaktát syntáza (ALS) je klíčovým enzymem při biosyntéze esenciálních rozvětvených aminokyselin valinu, leucinu a isoleucinu.
Nejvýznamnějšími ALS inhibitory jsou sulfonylmočoviny, které se staly co do počtu registrovaných účinných látek v současnosti
nejfrekventovanější herbicidní skupinou (největší uplatnění nacházejí při regulaci plevelů v porostech obilnin, velmi významné
uplatnění nachází také v kukuřici, některé lze použít v bramborách, cukrovce a v řadě zelenin. V cukrovce je možné použít pouze
riflusulfuron, který se vyznačuje poměrně vysokou selektivitou k řepě a dobrou účinností na široké spektrum plevelů, včetně
problematických druhů (tetlucha kozí pysk, mračňák theophrastův, bažanku roční, atd.). Vedle sulfonylmočovin inhibují ALS také
imidazolinony, triazolopyrimidiny a prosulfonylaminokarbonyl-triazolinony. V rostlině jsou ALS inhibitory obvykle dobře rozváděny
xylémem i floémem na místo působení (vegetační vrchol), triflusulfuron však má translokaci cévními svazky omezenou. Přestože
k inhibici růstu (zastavení buněčného dělení) dochází okamžitě po aplikaci, vizuální projevy poškození se většinou objevují až
za několik dní. Zpočátku dochází ke zpomalení až zastavení růstu, později ke žloutnutí zejména mladých listů. Typické je také
antokyanové zabarvení trávovitých plevelů. Následně dochází k zaschnutí vegetačního vrcholu. Mnoho ALS inhibitorů vykazuje
v půdě dlouhou perzistenci a mohou tedy poškozovat následné plodiny.
Klíčová slova: mechanizmus působení herbicidů, místo působení herbicidů, ALS inhibitory, cukrovka, fytotoxicita.