Vliv obchodu s cukrem na politický vývoj Kuby ve druhé polovině 20. století Influence of Sugar Trade on Political Development of Cuba in Second Half of 20th Century
The Article deals with the political consequences of a traditional Caribbean sugar producer‘s – Cuba‘s – foreign trade.
During the second half of 20th century, Cuban domestic political situation and foreign relationships were defined by sugar
export. The case of Cuba clearly shows, that a monocultural agriculture during the cold war led to an international dependency
regardless of which great power was the superior purchaser. Cuban sugar industry remained a dominant source of national income
until the 90s but only at the expense of transforming the political system according to the Soviet pattern. After the disintegration
of the Eastern Bloc, Cuban sugar production declined and the socialistic regime lost the ideological undertone. In spite of that
the „revolutionary“ government still holds the power. Paradoxically, it is largely caused by the still persisting USA embargo.
Článek se zabývá politickými důsledky zahraničního obchodu tradičního karibského producenta cukru – Kuby. Během druhé poloviny dvacátého
století se od exportu cukru do značné míry odvíjela také tamější vnitropolitická situace a zahraniční vztahy. Případ Kuby jasně ukazuje,
že monokulturní zemědělství vedlo během studené války k mezinárodní závislosti bez ohledu na to, která velmoc byla hlavním odběratelem.
Kubánské cukrovarnictví zůstalo až do 90. let dominantním zdrojem příjmů kubánské státní pokladny, avšak jen za cenu přetvoření
politického systému podle sovětského vzoru. Po rozpadu východního bloku produkce kubánského cukru upadla a socialistický režim
postupně ztratil ideologický nádech. Přesto se však vláda někdejších revolucionářů drží nadále u moci, k čemuž paradoxně napomáhá
trvající obchodní embargo ze strany USA.
Klíčová slova: cukrová třtina, Kuba, Fidel Castro, obchod s cukrem, monokulturní zemědělství, kubánská revoluce, závislost.