KREJČÍ Tomáš1, KLUSÁČEK Petr1, MARTINÁT Stanislav2, HAVLÍČEK Marek3
(1Mendelova universita v Brně, Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy,
2Slezská univerzita v Opavě, Obchodně-podnikatelská fakulta v Karviné,
3Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. , výzkumné pracoviště Brno
)
Úvodní poznámky k výzkumu osudu cukrovarnických brownfields v České republice
Introductory Research Notes on Fate of Sugar-Industry-Brownfields in Czech Republic
In the period after 1989, the sugar industry was influenced by a dramatic transition process, which was accompanied by many changes
as for example: some sugar factories ruduced their production, other closed down completely; there were changes of ownership and increased
role of foreign (often unpredictable) investors, modifications of sugar distribution nets and technological innovations. All these changes
have spatial consequences which are visible both in cases of currently operating sugar factories and in cases of brownfields previously
used for the needs of sugar industry. These types of brownfields are usually set in specific locations with good transport connection,
often in existing urban structures. This fact creates relatively very good potential for new and alternative redevelopment of these
sites. There is no doubt that sugar industry belonged to very important economic activities, which had a significant influence
on the previous development of Czech industrial and agricultural activities. In this context, it is necessary to appreciate all
activities, which are trying to save at least part of the sugar industry heritage and preserve the original local identity of the sites,
where sugar used
to be produced.
In the article, the authors analyse the destiny of selected sugar factories, which operated in 1980s (last decade of the centrally
planned economy), but which lost their original sugar production functions in the periods after return of the market economy
after 1989. The article opens some important, yet not often discussed, questions (What is role of representatives of the municipalities
in the process of protecting and saving the sugar industry heritage?); it also gives examples of best and bad practices related
to brownfields previously used for sugar industry. The research identified that approximately half of the studied locations
(21 sugar factories from the total of 49 used for sugar production in 1980s) were regenerated in a way that caused losing
the sugar industry heritage and a significant number is still abandoned and neglected (11 brownfields previously used for sugar
production). The most appropriate way of regeneration, which at least partly preserved the sugar industry heritage and supported
the “sugar” local identity, was identified only in 6 studied areas. These best practices can be used as a source of inspiration
for future (not only for sugar industry) brownfield regeneration both for stakeholders at local and regional
hierarchical levels.
Cukrovarnictví v České republice prošlo po roce 1989 dramatickým obdobím plným změn, propadů, zániků cukrovarů, vlastnických přesunů,
zahraničních, často zdánlivě nepochopitelných investic, změnami distribučních kanálů, tržní orientací, ale i technologickým rozvojem.
Všechny tyto proměny mají svá prostorová vyjádření a konsekvence, které se s rozdílnou intenzitou uplatňují jak v případě stále funkčních
cukrovarů, tak i v případě cukrovarnických brownfields, jež jsou lokalizovány ve specifických polohách s kvalitním dopravním napojením,
často v rámci městských struktur. Tento fakt vytváří relativně vysoký potenciál jejich nového, alternativního využití. Je nesporné,
že cukrovarnictví patří mezi významné ekonomické aktivity, které dlouhodobě formovaly, či pomáhaly formovat český průmysl i zemědělství.
Lze tak označit za velmi žádoucí snahy, aby nové využití tohoto typu brownfields alespoň do určité míry respektovalo historické
cukrovarnické dědictví, které si dané lokality nesou i do budoucna ve formě lokální identity.
V tomto příspěvku autoři analyzují osud vybraných cukrovarnických areálů, které byly funkční ještě v 80. letech 20. století
(v posledním desetiletí centrálně řízené ekonomiky), ale které v následujících obdobích po návratu tržní ekonomiky ve většině
případů ztratily svou někdejší cukrovarnickou funkci. Článek otevírá některé důležité výzkumné otázky, které nejsou v současné
době příliš diskutovány (Jaká je role místních samospráv z hlediska zachování cukrovarnického dědictví?) a dále upozorňuje na vybrané
příklady dobré i nepříliš vhodné praxe při regeneraci tohoto specifického typu brownfields. Výzkum ukázal, že ze sady zkoumaných
cukrovarnických brownfields (49 areálů) byla téměř polovina cukrovarů regenerována bez ohledu na cukrovarnické dědictví (21 areálů),
nadále chátrající objekty a areály byly identifikovány u 11 případů. Nejvhodnější typ regenerace, a to regenerace alespoň částečně
respektující cukrovarnické dědictví, byla hodnocena pouze v 6 případech. Tyto případy dobré praxe mohou sloužit pro inspiraci aktérům
regenerace (nejen cukrovarnických) brownfields jak na lokální, tak i regionální
úrovni.
Klíčová slova: cukrovarnictví, brownfields, dobrá praxe, letecké snímkování, Česká republika.