Vliv hnojení a osevních postupů na výnosy a cukernatost cukrové řepy Effect of Fertilization and Crop Rotation on Yields and Sugar Content of Sugar Beet
The effect of various fertilization (N1P1K1 – 80; 28,16; 124,5 kg/ha,
N2P1K1 – 160; 28,16; 124,5 kg/ha,
N4P2K2 – 200; 35,2; 166 kg/ha, manure and manure + N4P2K2)
and of two different crop rotation systems
on root yield, top biomass and sugar content of sugar beet from twelve successive growing seasons (2000–2012)
was studied in Ruzyně Fertilizer Experiment (RFE), established in 1955. The first rotation system consists of alfalfa,
alfalfa, winter wheat, sugar beet, spring barley, potatoes, winter wheat, sugar beet and spring barley. The second rotation
system consists of spring wheat followed by sugar beet.
We recorded statistically significant differences between the two crop rotation systems in all studied parameters.
While the nine year crop rotation system obtained lower dose of nutrients over twelve years of experiment, it showed
the ability of better nutrient utilization, accompanied by higher root and top yield and sugar content. Interesting
differences were also recorded when the impact of fertilizer treatment and year on quality and quantity of sugar beet
were compared. While the nine year crop rotation system was influenced mainly by fertilizer treatment and the impact
of weather was markedly lower, the yields and sugar content of two year crop rotation system was determined mainly
by weather conditions. Differences between fertilizer treatments showed various results, depending on crop rotation
systems. We recorded statistically significant differences among all fertilizer treatments in two year crop rotation.
Highest yields and sugar content were obtained by manure + N4P2K2 fertilizer treatment. In nine year crop rotation
the differences among fertilizer treatments were not so definite. We obtained the highest yields by manure + N4P2K2
two times and by N4P2K2 once in dependence on year conditions.
Our results showed interesting relationships between weather conditions and fertilizer treatments. It seems that sugar
beet, even with lower doses of applied nutrients, can utilize higher amount of nutrients in dependence on crop rotation
system. According to this, better utilization helps sugar beet to balance the negative conditions of weather, resulting
in higher yields and sugar content.
V rámci dlouhodobých výživářských pokusů v Praze Ruzyni, založených v roce 1955, jsme sledovali účinek aplikace různých
variant hnojení (minerálního a organického) a osevních postupů na výnosy bulev, chrástu a cukernatost cukrové řepy.
Hodnoceny jsou výsledky z období 2000 až 2012, jež zahrnují aplikaci různých dávek minerálních hnojiv
(N1P1K1 – 80; 28,16; 124,5 kg/ha, N2P1K1 – 160; 28,16; 124,5 kg/ha,
N4P2K2 – 200; 35,2; 166 kg/ha),
samotného hnoje (H), hnoje v kombinaci s minerálním hnojivem (H + NPK), a to ve dvou osevních postupech
(dvouhonný a devítihonný).
Mezi osevními postupy jsme zaznamenali výrazné statistické rozdíly mezi všemi sledovanými parametry. Cukrová řepa
v devítihonném osevním postupu, přestože v průběhu experimentu obdržela v minerálních i statkových hnojivech menší dávku
živin, vykazovala vyšší schopnost jejich využití, vyúsťující ve vyšších výnosech i cukernatosti. Zatímco u dvouhonného
osevního postupu byly rozdíly ve výnosech bulev i chrástu signifikantní mezi všemi variantami hnojení, u devítihonného
osevního postupu nebyly rozdíly tak jednoznačné. V závislosti na ročníku jsme dvakrát zaznamenali nejvyšší výnosy
u varianty H + NPK, jednou u varianty N4P2K2. Výsledky mezi oběma osevními postupy
se rovněž lišily i významným rozdílem
mezi mírou vlivu varianty hnojení a ročníku na sledované parametry. Zatímco u devítihonného osevního postupu byly výnosy
i cukernatost ovlivněny především variantou hnojení, s menším vlivem podmínek daného ročníku, u dvouhonného osevního postupu
byly výnosy i cukernatost počasím ovlivněny v mnohem větší míře, než vlivem dodaného hnojiva. Součástí experimentu bylo
i pozorování závislosti příjmu fosforu a draslíku rostlinami na zvyšující se dávce dusíku. K tomuto účelu byly porovnávány
varianty N1P1K1 a N2P1K1. Navýšení dávky dusíku
z 80 na 160 kg N/ha nemělo na příjem ostatních živin průkazný účinek.