CHOCHOLA Jaromír1, JEVIČ Petrč2, DĚDINA Martin2
(1Řepařský institut, Semčice, 2Výzkumný ústav zemědělské techniky, Praha
)
Možnosti snížení emisí skleníkových plynů při pěstování cukrové řepy
Options for Reducing Greenhouse Gas Emissions from Sugar Beet Cultivation
The estimate of CO2 emissions in current sugar beet cultivation technology is 1 513 kg/ha CO2, and 2 795 kg/ha CO2 when N2O equivalent emissions are included. The highest emissions are
associated with nitrogen fertilisation, followed by harvesting and transport of the beet to the sugar factory and soil preparation. There is potential for reducing emissions from mineral nitrogen
fertilisation, as the fertiliser application rate is about 50 kg/ha N higher than the optimum according to the results of large-scale trials. We estimate that the realistic reduction of this
overfertilisation is about 30 kg/ha N. Further emission reductions can be achieved by concentrating the cultivation closer to the sugar factories and thus reducing the transport distance.
A very real reduction in emissions is associated with herbicide control using Conviso Smart technology, where the amount of herbicide applied, and the number of herbicide applications are
significantly reduced. Emission reductions can also be achieved in tillage by partially replacing ploughing with deep loosening, but the potential reduction in this case is not large.
The study proposes a technology with reduced emissions, for which the estimate CO2 emissions are 1 272 kg/ha CO2 and 2 362 kg/ha CO2 when N2O equivalent emissions are included.
The proposed technology reduces total emissions by 15.5%. The study further discusses the carbon footprint of sugar beet and the potential for its improvement in organic fertilisation,
or the possibility of a more efficient storage of post-harvest residue carbon in stable soil organic matter.
Odhad emisí CO2 v aktuální technologii pěstování cukrové řepy je 1 513 kg/ha CO2, při započtení ekvivalentu emisí N2O pak 2 795 kg/ha CO2. Nejvyšší emise jsou spojeny s hnojením dusíkem,
dále potom se sklizní
a transportem řepy do cukrovaru a se zpracováním půdy. Potenciál ke snížení emisí je u minerálního hnojení dusíkem, kde se hnojí o cca 50 kg/ha N vyšší dávkou, než jaká je podle výsledků rozsáhlých pokusů
optimální. Odhadujeme, že reálné snížení tohoto přehnojování je cca 30 kg/ha N. Další snížení emisí je možno dosáhnout koncentrací pěstování blíže k cukrovarům a u snížení transportní vzdálenosti řepy.
Velmi reálné je snížení emisí spojených s herbicidní ochranou technologií Conviso Smart, kde se významně snižuje množství aplikovaných herbicidů i počet herbicidních aplikací. Snížení emisí je možno dosáhnout
i ve zpracování půdy částečnou náhradou orby hlubokým kypřením, potenciál této úspory však není velký. Je navržena technologie se sníženými emisemi, u které odhadujeme emise CO2 na 1 272 kg/ha CO2 a při
započtení ekvivalentu emisí N2O pak 2 362 kg/ha CO2. Navržená technologie snižuje celkové emise o 15,5 %. Dále je ve studii diskutována uhlíková stopa cukrové řepy a potenciál jejího zlepšení v organickém
hnojení, resp. možnost efektivnějšího ukládání uhlíku posklizňových zbytků do stabilní půdní organické hmoty.
Klíčová slova: technologie pěstování, volatilizace dusíku, uhlíková stopa, transport řepy, hnojení dusíkem.