ŠOUŠA Jiří
(Filozofická fakulta Univerzity Karlovy)
České banky a cukrovarnické podnikání
(v závěrečné třetině 19. a v první polovině 20. století) The Czech Banks and Sugar Business
Financial institutions played an unsubstitutable role in the process of emancipation of the Czech nation in the 19th century,
functioning there as starting structures, and influencing the process’s dynamics in the long term. The civic saving banks occupied
a strong position in the Czech national economic scene. These were also at the birth of the Živnostenská bank (Trade Bank) – the
most important Czech bank in the closing decades of the 19th and the first half of the 20th centuries. Soon after the start up
in 1869, the Živnostenská banka was embedded in the sugar market, though the contacts with the sugar factories caused her losses,
following the crises of the 1870s and 1880s.
In the first decades of the 20th century, the Czech banking system was completed and became a significant domain of the national
economy. At the declaration of the Czechoslovak Republic, the Czech banks represented a welcome partner, capable of action. An interim
close collaboration of banks and state started, from which banks managed to benefit: namely through such measures, which conformed
to their growth and increasing economic influence. Particularly important for them was so-called “nostrification”, i.e. the mandatory
transfer of the company’s headquarters on the territory of Czechoslovakia, and supplementing the governing bodies byvthe majority
of the Czechoslovak citizens. The “nostrification” meant that the Czech banks assumed a leading position in the sugar business.
In the difficult post-war years, the sugar industry secured supplies of foreign currencies via export, and showed also considerable
resilience during the global economic crisis in the early 1930s. Thus the importance of the sugar industry for the banking business
became quite obvious and unambiguous. This is documented by the monumental Palace of Sugar at a prestigious location in Prague.
Peněžní ústavy hrály v procesu emancipace českého národa v 19. století nezastupitelnou roli, neboť v něm fungovaly jako výchozí a dlouhodobě
jeho dynamiku ovlivňující struktury. Výrazné místo na české národní ekonomické scéně měly občanské záložny. Ty také stály u zrodu nejvýznamnější
české banky závěrečných desetiletí 19. a první poloviny 20. století – Živnostenské banky. Živnostenská banka zakotvila již krátce po zahájení
činnosti 1869 v cukrovarnickém segmentu trhu, i když ji právě kontakty s cukrovary přinesly za krizí 70. a 80. let 19. století ztráty.
Jako významný obor národního hospodářství se české bankovnictví dotvořilo v prvních decenniích 20. století. V okamžiku vyhlášení Československé
republiky české banky představovaly vítaného akceschopného partnera státu. Byla odstartována přechodná úzká spolupráce bank a státu, kterou banky
dokázaly brzy inkasovat zpět v podobě opatření, jež konvenovala jejich růstu a vzestupu ekonomického vlivu. Zvlášť závažná pro ně byla
tzv. nostrifikace, tj. povinné přenesení sídla firmy na území Československa a majoritní doplnění jejích řídicích orgánů o československé státní
příslušníky. Právě nostrifikace znamenala, že v cukrovarnickém podnikání Československé republiky zaujaly české banky rozhodující postavení.
V těžkých poválečných letech cukerní průmysl zajišťoval svým vývozem devizy a projevil i značnou odolnost za Světové hospodářské krize
na počátku 30. let 20. století. Důležitost cukrovarnictví pro bankovní podnikání tak byla zřetelná a jednoznačná. Potvrzuje ji i monumentální
cukerní palác na prestižním místě Prahy.
Klíčová slova: peněžnictví, české banky, cukerní průmysl, podnikání.