KYSELKA Igor
(autorizovaný krajinářský architekt, Brno)
Druhý život cukrovarů na území Jihomoravského kraje a jejich rozvojový potenciál
Second Life of Sugar Factories in South Moravian Region and Their Development Potential
The article aims to evaluate the urban value and development potential of the former sugar areas in the South Moravian Region and thus creates a precondition for their further use in the economic
development of municipalities and regions. Sugar beet was the dominant crop in most lower-lying areas of present-day Czech Republic from the 1930s until the mid-1990s. Sugar factories had urban
and landscape function and became a typical feature of many cities and larger municipalities in southern and central Moravia and Central Bohemia. The development of the industry accelerated
the development of railways; in many cases, special sugar railway lines were built. In the second half of the 19th century, the area of meadows and pastures in the warmer and more fertile areas
of the region decreased considerably at the expense of sugar beet cultivation. In some places, large pond systems were disrupted due to the expansion of sugar cane growing areas.
Sugar industry was thus one of the significant landscape-forming factors and one of the characteristic dominants of the lowlands and fertile hills. At the peak of its fame in 1872, there were
a total of 225 operating sugar factories in the Czech lands and in the early 1990s there were still 50. The article uses the example of all identified sugar factories that once stood in what
is today South Moravian Region to determine the rate of use of buildings after South Moravian sugar factories, except for one, ceased operations. The research hypothesis tests whether more than
half of the original sugar factory buildings retain their original character even with new functional use and whether they can become attractive industrial monuments in the future thus playing
a role in the economic development of the region.
Key words: sugar industry, sugar industry areas, current use, South Moravian region, tradition, development potential.
Článek si klade za cíl vyhodnotit urbanistickou hodnotu a rozvojový potenciál bývalých cukrovarských areálů na území Jihomoravského kraje, a tím vytváří předpoklad k jejich dalšímu využití v ekonomickém
rozvoji municipalit a regionů. Cukrová řepa byla od 30. let 19. století až do poloviny devadesátých let století dvacátého dominantní plodinou ve většině níže položených území dnešní České republiky.
Cukrovary hrály a mnohde dodnes hrají významnou roli v urbanismu a v panoramatech mnohých měst a větších obcí na jižní a střední Moravě či ve středních Čechách. Staly se tak typickou součástí obrazu
naší kulturní krajiny. Rozvoj cukrovarnictví uspíšil vývoj železničních tratí. Mnohde vznikly i speciální cukrovarnické železniční tratě, dělnické ulice i celé čtvrtě. Ve druhé polovině 19. století
se v teplejších a úrodnějších oblastech kraje značně snížila výměra luk a pastvin právě na úkor pěstování cukrovky. Někde se kvůli rozšiřování pěstebních ploch řepy rušily rozsáhlé rybniční soustavy.
Cukrovarnictví tedy patřilo k výrazným krajinotvorným faktorům a cukrovary k charakteristickým dominantám nížin a úrodných pahorkatin. Funkčních cukrovarů bylo v českých zemích v roce 1872 celkem 225,
začátkem 90. let 20. století ještě 52. Od roku 2007 se jejich počet ustálil na sedmi a plocha pěstování cukrové řepy se snížila oproti maximu (rok 1923) cca o dvě třetiny. Článek na příkladě všech
zjištěných cukrovarů, které kdy stály v dnešním Jihomoravském kraji zjišťuje míru využití budov poté, co jihomoravské cukrovary až na jeden ukončily činnost. Výzkumná hypotéza testuje, zda nadpoloviční
většina původních objektů cukrovarů si zachovává původní charakter i při novém funkčním využití a zda mají potenciál se v budoucnu stát atraktivními industriálními památkami hrajícími roli
i v ekonomickém rozvoji regionu.